Jan Vodňanský – patron pasáže Lucerna

Stal jste se patronem pasáže Lucerna, za což Vám velmi děkujeme. Je právě Lucerna Vaší nejoblíbenější pražskou pasáží?

    Je to pro moje nejoblíbenější asi  taky pro to, že první v mém životě Poprvé jsem do ní vstoupil v pěti letech .A  tehdy také poprvé do kina. Maminka Marie mě tam vzala na ruský pohádkový film „ Kamenný kvítek“.Jako neprosto nezkušený divák jsem už reklamy promítané před filmem považoval  za součást filmu, a tak jsem mamince tisknul ruku, protože se mi zdálo, že je nesleduje dost soustředěně. Teprve později jsem pochopil, jak dobře bylo vybráno právě tohle kino pro můj první filmový zážitek. Interiér kina Lucerna patří dodnes k nejkrásnějším v Praze.

Které další pražské pasáže patří mezi Vaše oblíbené? A co Vás na jejich atmosféře přitahuje?

   Obliba pasáží vznikla už v mládí.Ten vzrušující pocit, že někam vlezete a vůbec nevíte , kam vás to vyvede. Vyhledávám zejména spleti pasáží a vychutnávám pocit jak na sebe navazují. Dá se projít Václavákem odshora až dolů. Třeba zvolíte pasáž Fénix, navážete na tu, která spojuje ulicí ve Smečkách  do Štěpánské pak pasáží U Nováků, Lucernou do Vodičkovy ulice. Přejdete do pasáže kina Světozor, zahnete do Alfy a jste v dolní části náměstí. Pokud ovšem místo Alfy pokračujete Františkánskou zahradou pak projdete krátkou pasáží do ulice Jungmanovy a navážete Adrií , přejdete Národní třídu, projdete  Zrcadlovou pasáží  a ocitnete se rovnou v Perlovce, ani nevíte jak.

Vzpomínáte si na nějaký silný zážitek či příhodu, kterou máte s pasáží Lucerna spojenou?   

    Příhoda je v tomto prostoru slabé slovo. Byly to formující zážitky zážitky. Tak se mi vybavuje třeba rok 1957. Ve Velkém sále Lucerny nezapomenutelný koncert Yvese Montanda. Jako šesnáctiletý středoškolák jsem tehdy odevzdal své měsíční kapesné překupníkovi za vstupenku to třetí řady. A pak následova-la fascinace, která mi vydržela až  dodnes . Když si pouštím z cédéčka Montandem nazpívané „ Velké bulváry“ , vždy se mně znovu zmocní euforie toho okamžiku, která vedla k tomu ,že jsem se ihned  po skončení koncertu probojoval kordonem svalnatých pořadatelů do Montandovy šatny a ulovil vzácný autogram.

Zdá se, že pasáže máte obecně velmi rád. Co je na nich pro Vás tak přitažlivé?

   Mám je rád až tak , že je opěvuji ve svých textech. Tak třeba v  písni o Otíčkovi z Václaváku  se setkáváme mimo jiné s pasážemi Alfa a také Jalta a Juliš.

„Pravidelná denní cesta Otíčkova

 To je podchod Štěpánská a Vodičkova

 On je totiž Václaváku starý známý

 Obchoduje s děvčaty a s valutami

Před Jaltou a jindy zase před Alcronem

Otíček se vyznačuje čilým shonem

I když cizincům se zdá že na ně mečí

Otíček si myslí že zná řadu řečí

Parlez vous Français -How do you do

Do you speak English – Of course I do

I hab ´ die Schwester So wunderschön

Já dostat money, vy potěšen.

Před Alfou a jindy zase před Julišem

Otíček se noří v davu nerozlišen

A když přece dojde k jeho přistižení

Vymlouvá se na dědičné zatížení…“

   V  textu zaznívá mé okouzlení pasážemi velkoměsta jako ideálnímu únikovému prostředí pro napínavé děje detektívek i špionážních příběhů. Nejmenovaná pasáž ovšem vstoupila i do  lyrické„ Árie maséra “

„Říká se o mně – toť v pasáži

žije tam jeden pán

Zabýváť se on masáží

vesměs nádherných dam…“

Kdybyste měl návštěvníkům Lucerny doporučit jedno konkrétní místo či podnik, kam by se měli posadit a nasát atmosféru pasáže, kam byste je poslal?

         Určitě do té kavárny nad schody do kina. Objednejte si tam dobrou kávu, víno či sekt ale hlavně si sedněte ke stolu u velkého okna nad pasáží, hoďte se do pohody a pozorujte ten život pasáže  pod vámi. Zaručeně se nudit nebudete

Pasáž Lucerna je nejstarší pasáží v Praze a letos překročila hranici sta let. Co byste jí popřál do dalších let?

          Já bych jí přál ať ji ta hvězdná minulost vydrží v lesku filmových premiér, kaváren ,vinotéky, i Lucerna baru s jeho prestižním repertoirem.

Jste známý spisovatel a textař. Mohli bychom Vás poprosit o krátký rým či báseň věnovanou právě pasáži Lucerna?

         „Dokud mi záříš Lucerno

         neladím večer načerno

         stoupám po schodech nahoru

         do království Tvých mramorů “

Pasáže nejsou jen pražským fenoménem – najdeme je po celém světě. Navštívil jste některé zahraniční pasáže, které Vás zaujaly?

         Ať jsem kdekoliv, tak mě pasáže neodolatelně přitahují. Těch z New Yorku nebo z Chicagu bych se asi nedopočítal tak alespoň o těch evropských. Oblíbil jsem si třeba bruselskou nákupní „ The Galerie Royal Saint -Hubert“ anebo pařížskou“ la Passage des Panorama“ s pestrým koloritem s galeriemi a kavárničkami.

Pasáž Lucerna je místem setkávání. Kdybyste se zde mohl potkat s jakoukoli osobností – současnou či minulou – kdo by to byl a proč?

         Tak třeba zrovna zmíněný Yves Montand.Bylo by to v roce 2001  a já , který jsem před 40 ceti lety nepozván vstoupil do jehošatny , bych ho pozval bych ho  recipročně na moje vystoupení v Českém domě v Paříži.Jenže ten tajný sen se mi nesplnil V Paříži jsem  tehdy opravdu  zpíval francouzsky písničky z repertoiru dvojice Vodňanský +Skoumal , aleMontand už nebyl k potkání ani v Lucerně , ani jinde na tomto světě. V Lucerně bych ovšem s potěšením potkal též hvězdy předválečného filmu, třeba Natašu Gollovou, Adinu Mandlovou nebo Lídu Baarovou, Oldřicha Nového či Vlastu Buriana Na ta další setkání bych rozšířil operační prostor o tu příčnou pasáž, která by mě dovedla k pasáži u Nováků.Tam bych se mohl setkat s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem při jejich příchodu do zákulisí Osvobozeného divadla. To poslední přání se mi dokonce i částečně splnilo, když jsem opět jako šestnáctiletý stihl ještě Werichova obnovená představení s Horníčkem v divadle ABC, zatímco k osobnímu setkání s Voskovcem jsem si musel později zaletět až do New Yorku.

A na závěr – na čem nyní pracujete? Kde Vás mohou Vaši příznivci v nejbližší době vidět a slyšet „naživo“?

     Na živo je možné mě nejen vidět, ale dokonce i slyšet v kavárně Cafeidoskop v centru Prahy v Lazarské ulici. Hraji tam střídavě dva průběžně aktualizované autorské programy.  Jednou za měsíc onemanshow „Jak nám dupou králíci “ , a měsíc  následující „S úsměvem bytové jádra “ se zpívajícími skladateli  Hanou Navarovou a Jaroslavem Vaculíkem. V této sestavě připravujeme též zájezdový pohádkový program pro děti „ Pohádka na draka “ s písničkami, které na mé texty oba skladatelé složili. Kromě toho jezdím po klubech i školách s onemanshow pro děti „ Dejte mi pastelku , nakreslím pejska“.

     Na podzim chystám nové CD z písniček , které vznikají ve spolupráci s mým slovenským skladatelem Ivanem Mizerou. Chceme tak navázat na naše první CD „ Zvu tě na poušť Karakum“. To vyšlo v  loňském roce sestavené z písní, které byly pro Prahu překvapením možná i objevem, neboť vznikaly na sklonku předlistopadového režimu v období mé „ slovenské emigrace“ pro bratislavské divadlo GUnaGU.

         Kromě toho dokončuji rukopis  experimentální sbírky glos „ Hlody do dějin“. Zatím jsem ji neslíbil žádnému nakladateli, ale když o ní někdo projeví seriozní zájem, rád se s ním sejdu, třeba právě v pasáži Lucerna.