Rozhovor s Miladou Karasovou:
Milada Karasová, zakladatelka legendární agentury Czechoslovakia Models, objevila tváře jako Eva Herzigová či Tereza Maxová. Módní svět zná jako málokdo, ale její srdce patří i místům, která formovala její vzpomínky – pražským pasážím. V rámci projektu Pražské pasáže se stala patronkou pasáže Koruna. A právě o ní jsme si povídali.
Jaké jsou vaše první vzpomínky na pasáž Koruna? Co vás tam tehdy nejvíce přitahovalo?
Pasáž Koruna jsem měla při cestě do školy. Vždy jsem se tam stavila – do automatu Korunka na jahodový koktejl nebo na vlašský salát s rohlíkem. Člověk musel být rychlý, protože tam postávali tzv. „hladovci“, dojížděči, a byla to zábava je pozorovat. Jak byli hbití, jak dojídali, když se někdo otočil nebo si šel pro pití. Mělo to atmosféru, která se nedá napodobit.
Pamatujete si na nějaký konkrétní zážitek?
Jednou mě jeden z mých mužů vzal na první rande právě do Koruny. Chtěl zjistit, jestli ty „náročné manekýnky“ půjdou i do bufetu. Šla jsem. A byli jsme spolu deset let.
Jakou roli hrály pasáže v každodenním životě Pražanů?
Pasáže byly přirozenou součástí města. Maminka mi vyprávěla, že před válkou byly v podzemí lázně. Já si pamatuji kino, v patře byl zahraniční podnik. V devadesátkách se Koruna proměnila – otevřel se Megastore s hudbou, CD, ale i restaurace, která mě neoslovila. Pro mě tím ztratila své kouzlo. Myslím, že by lidé uvítali návrat k takovému automatu, jako býval Korunka.
Mají pasáže podle vás potenciál i dnes?
Rozhodně. Jsou praktické, když prší, ale hlavně mají atmosféru. Když jsou v nich stylové obchody, kavárny, místa k setkání – pak ožívají. Jen je důležité, aby pronajímatelé mysleli na koncepci, ne jen na výši nájmu.
Vidíte nějakou paralelu mezi elegancí módy a atmosférou pasáží?
Pasáže jsou jako ženy – mají své kouzlo, někdy jsou tajemné, jindy praktické. Když bych měla pasáž Koruna popsat jako modelku, byla by jedinečná, přátelská, měla by co nabídnout – a hlavně by byla fotogenická. Protože nakupujeme a konzumujeme očima.
Co pro vás znamená Praha?
Je to moje rodné město. Pocházím z Karlína – dnes krásné čtvrti. Povodně v roce 2002 mu paradoxně pomohly k novému životu. Pro mě je Karlín nostalgie, krásné dětství, vzpomínka na poštovního koně Karla, kterého jsem cestou do školky krmila. Karlín je láska. Nedovedu si představit, že bych žila jinde.
Co vás přimělo stát se patronkou v rámci projektu Pražské pasáže?
Mám ráda pasáže. Fandím jim. Jsem šťastná, že se obnovují. Projekt Pražské pasáže má smysl – pomáhá zachovat jejich identitu, zviditelnit je, vrátit jim život. A to je důležité.
Máte nějaký příběh, který byste chtěla sdílet?
Koruna pro mě byla místem, kde se odehrávaly malé každodenní příběhy. Ať už to bylo rande v bufetu nebo pozorování lidí u automatu – to všechno tvořilo její duši.
Jak byste pasáže představila někomu, kdo je nezná?
Řekla bych: „Pojď se projít místem, kde se potkává historie s dneškem. Kde můžeš nakoupit, odpočinout si, potkat přátele. Kde to má atmosféru.“
Jak si představujete jejich budoucnost?
Aby byly živé, musí být dostupné – cenově, technologicky. Mladí potřebují internet, kluby, místa k setkání. Když jim to pasáže nabídnou, znovu je objeví.
Milada Karasová je důkazem,
že elegance není jen otázkou módy,
ale i vztahu k městu,
jeho místům a příběhům.
Pasáže jako Koruna si zaslouží,
aby se o nich znovu mluvilo – a žilo.
