Václav Rybařík – patron pasáže Klimentská

Ing. Václav Rybařík (*1937) je český geolog, spisovatel a mecenáš, který věnoval celý svůj profesní život geologickému průzkumu a později popularizaci historie pražských architektonických a sochařských památek. Pochází z Jičína, studoval geologii na VŠB v Ostravě a většinu své kariéry strávil v Geologickém průzkumu v Praze. Po odchodu do důchodu se plně věnoval studiu a dokumentaci pražských kamenných památek, o kterých publikoval několik knih o odborné popularizaci. Je také známý jako filantrop s pevným vztahem ke svému rodnému Jičínovi a Praze, kde žije v Klimentské ulici – právě zde se stal patronem Klimentské cesty (pasáže).

1. Je o vás známo, že pocházíte z Jičína. Jak jste se dostal do Prahy a kdy do Klimentské ulice, kde už dlouhá léta bydlíte ?

Ano, pocházím z Jičína, ale hned po maturitě na místním gymnáziu jsem odešel studovat VŠB v Ostravě a po promoci působil jako geolog, zejména v jižních a středních Čechách. Do Prahy jsem se dostal v roce 1964, o rok později dostal družstevní byt v Zahradním Městě, který jsem o rok později vyměnil za byt právě v Klimentské ulici. V roce 1973 jsem ho vyměnil za byt na protější straně ulice, kde bydlím dosud.

2. Jak jste spokojen s bydlením zde ?

Plně spokojen, zejména potom, co jsme spolu s ostatními nájemníky (mezi kterými byli např. herec Josef Bek a socioložka Jiřina Šiklová) v roce 1995 založili domovní družstvo a dům od MČ Praha 1 odkoupili a spravujeme si ho sami. V roce 2002 nás sice postihla katastrofální povodeň na sousední Vltavě a zničila zařízení suterénu i přízemí domu. Ale i to jsme přežili,  škody napravili a v dalších letech modernizovali.

3. Jakou životní roli pro vás hraje pasáž Klimentská, jejímž patronem se stáváte ?

Pasáž, resp, průchod mezi Klimentskou ulicí a Petrským náměstím, je pro mě životně důležitou komunikační tepnou. Umožňuje mi zkrácení cesty z přece jen okrajové a klidné části Petrské čtvrti do rušného centra, k obchodům, službám, úřadům apod. Dříve byla přístupná a průchozí neomezeně, ale počátkem devadesátek zde došlo k několika přepadením (včetně jedné sousedky) a tak byla opatřena mřížemi a na noc a ve svátek je uzavřena. A my pak musíme chodit oklikou kolem školy Barvířskou ulicí.

4. Která místa v Petrské čtvrti máte nejraději a kam rád chodíte ?

Rád chodím do sousedního Lannova parku, na jídlo do restaurace na rohu naší a Revoluční ulice a na kávu či víno do kavárny a cukrárny v Revoluční. A to nejraději s mojí přítelkyní. Nejmilejší moje místo v Praze je ale Národní knihovna v Klementinu, kam už víc než šedesát let chodím čerpat rozumy pro svoje bádání a publikace.

5. Je o vás známo, že se léta zabýváte pražskými architektonickými a sochařskými památkami a že získané poznatky o nich pravidelně publikujete. Co nám k tomu řeknete?

Touto problematikou se a rád zabývám už téměř čtyřicet let. Za tu dobu jsem napsal a bylo mi vydáno kromě více než sta článků v různých periodikách i sedm knih. První v roce 2016 o kamenech v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, poslední, o pražských bronzových sochách, pomnících a pamětních deskách, vloni. Tím ovšem tato moje činnost nekončí a už se zabývám dalšími tématy.

6. Ve vaší bibliografii se objevuje ještě jedna a vůbec první kniha, monografie o ušlechtilých stavebních a sochařských kamenech ČR z roku 1994. Co nám proto jako odborník povíte o obkladech a dlažbách v pasáži Klimentská?

Severní část pasáže v domě čp. 2067 má takovouto výbavu skromnou, obklady z béžového jugoslávského (?) mramoru, dlažbu keramickou. Část jižní v domě čp. 1186 naopak bohatou, obklady z tmavě pruhovaného slezského mramoru a dlažbu mozaikovou z různobarevných druhů našich i cizích mramorů. Ty mají různou opotřebovatelnost a proto dlažba za ta léta různě „ošlapaná“ a ne zcela rovná.